Co je Diamantová voda
Kontakty k získání
Původ Diamantové vody
Návod na množení
Rezonancí bez ředění
Další využití
Splněná přání
Výsledky DV
Hledejme další využití
Souhrn textů
Další informace
Odpovědi na dotazy
Léčitelství, strava a DV
Odprogramovávání
Odprogramování
Co ukazují sny
Jak DV pomohla
Texty články letáky
Kniha vzkazů
Jiné stránky o DV
Co vyšlo v našem tisku
Hlavní stránka serveru

Diamantová voda

Schémata a jejich odprogramování

(Další část překladu pana Straky z originálního textu autora Joëla Ducatillona)

Promluvme si teď o schématech.

Existují psychologická schémata, podle nichž se živí např. představy, že kdo má v krvi mnoho kyselin a krystalů, bude mít podle jejich rozsahu sklon k hrubosti a agresivitě, nebo k cholerickým projevům, či dokonce k násilí. Že člověk, který v sobě nese záznamy krutosti, i když má velezdravou výživu, se stane sklerotickým, kornatí, onemocní artrózou či artritidou. Že bude vysychat. Proč? Protože schémata dobra a zla, přivádějí u hrubých lidí tento druh kyselosti v krvi.

Naopak, pokud je někdo psychologicky spíše lymfatický, jakoby „vodový“, takový líný typ, člověk, který se zbavuje veškeré odpovědnosti na úkor druhých, který spoustu věcí přehlíží, ten se zatíží koloidálními toxiny. Nuže, vidíte, že schéma myšlení vyvolává také toxiny, a to mnohem více u lidí, kteří nyní jdou energetickou cestou. Lze provést přehledy bolestivých příznaků, které jsou spojeny s výčitkami svědomí, které máte nebo které budete muset mít. Znal jsem například asi sedmdesátiletou paní, kterou stále ponižovala její matka, jež má nyní devadesát. Jednoho dne ji matka obvinila, že ji ukradla milión belgických franků (25.154 Euro), v hotovosti, kterou měla v obálce. Tato paní mi řekla: „Nemohu odpustit své matce. Nejde mi to“. Odpověděl jsem jí: „Jestli nemůžeš, tak to není zlé, přijmi skutečnost, že ona je částí tebe, ty sis ji vybrala, když ses vtělovala. Přijmi ji, smiř se s tím, poděkuj. V okamžiku, kdy tato mentální práce bude provedena, sestoupí na úroveň přijetí a na této úrovni v tobě dojde k přeměně. Odbourej diamantovou vodou to, co ona v tobě představuje, co z ní v sobě pozoruješ, a v tu chvíli začneš smazávat a odstraňovat tyto záznamy.“

Vložila do vody záměr dosáhnout přijetí a milovat tuto matku, která vždycky k ní byla tvrdá a během 2 či 3 týdnů mě zatelefonovala: „To je úžasné, teď jsem pochopila, moje matka je mou učitelkou, já ji miluji, dokonale mi posloužila.“ A den na to mi zavolala znovu, aby mě informovala, že její děloha se roztáhla, jako by měla porodit dítě, s neuvěřitelným pohlavním potěšením, v 70 letech ... Řekla mi: „Už 20 let se mi to nestalo.“ A trvalo to 7 dnů.

Vidíte, tak se to projevuje tělesně – především u žen. My muži jsme na této úrovni necitelní. Ale ženy mohu prožít příznaky otěhotnění v tu chvíli, kdy se v nich ozdraví jejich vztah k mamince. A dokonce i zkouška v lékárně může být pozitivní. Viděl jsem to. Nakonec se nejednalo o graviditu, ale ta osoba vylepšila svůj vztah k matce a projevilo se to v tělesné sféře a zkouška na graviditu byla pozitivní. Vidíte, jakou roli tato schémata v tělesné úrovni hrají. Čím je žena ženštější, tím více se to projevuje tělesně. Čím je v ní více muže, tím méně se to projeví.

Z těchto schémat je potřeba vyvodit si poučení, že ukazují jistou zákonitost – a v životě si budete moci ověřit, zda platí či ne – , podle níž vyjadřujeme vždy opak toho, co je v nás. I tu vám ukážu schéma, které se vám může zdát násilné, ale jen si je promítněte do normálního života a bude vám to jasné. Jestliže nějaká lidská bytost vyjadřuje plus – čili pozitivní stránku – v podvědomí je vtisknuta stránka negativní. Zde nejsme v oblasti dobra a zla, protože plus a mínus jsou dva spojené dráty k lampičce, které umožňují, aby lampička svítila. Jestliže odstraníme jeden z nich, světlo zhasne. Proto dokonce i když vyženeme nemoc, zabráníme uzdravení. Jestliže odstraníme chuligány, zabráníme vyléčení. Vymycuje-li se droga, živíme ji. Zasáhneme-li do nějakého konfliktu, jako byl např. jugoslávský, podpoříme ho, protože se brání harmonii, brání se spojení, sloučení plus a mínus. Jde o spojení trojné, nikoli dvojné, a v tom je problém. Jestliže se v elektrice dotknou dva dráty, plus a mínus, stykač vypne: to je válka, to je konflikt, to je pře. Přiblíží-li se, aby na sebe viděly, v Bohu, vytvoří se trojice, a pak světlo svítí a nastane uzdravení. V tu chvíli dobro a zlo, plus a mínus se stávají motorem provazochodce na ostří rovnováhy. Ale převáží-li se na levou stranu ke zlu nebo na pravou stranu k dobru, natluče si obličej.

V knize Rozhovory s Andělem je věta, kterou jsem si přisvojil, a ta říká: Svět zničila snaha o jeho polepšení.“ Bylo nutné k tomu dojít, ale my se nyní poučme, jak z toho.

Lidé často vyjadřují opak toho, co je v jejich podvědomí. Uvedeme si hodně do krajnosti vypjaté příklady. Tak např. člověk, který vyjadřuje laskavost, který je vždy ochoten pomoci vám s taškou a nabídnout vám peníze, když vám chybí, který se zajímá „jak se máš, je všechno v pořádku?, postarám se o tebe, pomohu ti ...“, tak takový člověk ujišťuji vás, má ve svých buňkách záznamy opačné, než je tato laskavost. Vím, těžko se to připouští. Ale osoba, která tyto protiklady spojila, už takto nejedná. Vyčkává, až bude požádána, jinak pomoc může pro druhého znamenat zakrnění. Plavčíci házejí na pomoc záchranná kola. Je to otázka odběru energie. Ony osoby často odebírají energii druhým, protože si v jistém smyslu přejí, aby je druzí lidé ctili, aby si o nich udělali obraz, který jim lichotí. Ale tento obraz je klam, je to zveřejněná lež, aby je druzí viděli lepšími.

Jestliže ten druhý se neodvažuje požádat, znamená to, že je v nás jistá hrdost. Musíme tedy na sobě pracovat. Vycházím ze zásady, že lidské vehikulum, lidská bytost, je jako filmová promítačka, ve které jsou záznamy, je tam cívka s filmem, která se otáčí a tento psychicko-citový projektor promítá svůj film na plátno lidí kolem. Nuže, vždycky je tomu tak, že na někoho ve filmu máme vztek, je tam herec, který se nám nelíbí. Je snaha zničit ho, nebo dát ho k soudu, aby se odhalilo, co je pravda a co je lež, atd. Ale bývá to namáhavé a těžké. Někdy se přejde na jiný film, a nemá-li člověk štěstí, je to stejné, jenže s jinými herci. Bývá tomu tak často. Stačí si povšimnout např. kolik žen, které opustí manžela, který je pijan a násilník, se znovu zamiluje do stejného typu.

Někdy to klame, protože člověk se může zamilovat do osoby, která vyjadřuje opak. Ale vyjadřuje-li opak, znamená to, že má i druhou stranu mince. Má dvě tváře, protože nelze mít jednu a nemít druhou. Superštědrý člověk v sobě má z druhé strany lakomce. Potkal jsem už lidi mimořádně lakotné, kteří si nekoupí kilo jablek stojí-li o korunu víc, ale klidně, když jedou do St. Tropez, si platí jachtu, protože vrtkavá korouhvička se otočila. Korouhvička se otáčí podle toho, co je příznivější pro jejich ego.

Je důležité rozpoznat, že toto v nás existuje. Dnes jsem jedl v restauraci s přáteli, kteří mi vyprávěli věci, z nichž jsem rostl, protože jsou součásti mne samého, protože se jedná o můj film. Dnes večer, zítra, pozítří začnu o tom tedy přemýšlet, abych pochopil, co v sobě nosím z toho, co mi ukázali a co mohu díky nim vylepšit. Jsou k tomu vedeni Bohem. Ale i ten, kdo mě přijde udeřit, nebo mi sebrat peněženku, i ten je řízený Bohem, životem, který má v sobě, je to instinktivní. Na druhé straně, zloději ve městech neokradou kohokoli. Řídí se svým citem. Tak se to děje ve všem.

Takže jak to funguje? Pustil jsem se do této práce v roce 1986. A postupně narůstalo mé poznání. Ale trvalo to dlouho. Když jsem si uvědomil v sobě jedno schéma a přijal jsem ho, vyžádalo si to jistou dobu. A protože vzdálenost mezi hlavou a srdcem se neměří na centimetry, trvalo to možná i nějaký rok. Ve chvíli, kdy jsem schéma přijal, bylo zapotřebí ještě šest měsíců až rok vyčkat, aby došlo k uskutečnění i na buněčné úrovni, aby se výsledky mohly projevit také zevně. Nyní s diamantovou vodou je tu na celé planetě vibrační zrychlení, takže vše jde rychleji. Ne všichni se tím zabývají, nejde o masovou záležitost, ale i když je to jeden ze sta, ten jeden pomáhá celému světu, protože, to vás ujišťuji, síla, která přeprogramovává buněčné záznamy, je neuvěřitelná, i v případě odporu. Můžete mít před sebou výtržníky s dýkami v rukou, uvidíte-li v nich v důsledku odbourání svých paměťových záznamů Boha, sklopí zbraně, podají vám ruku a odejdou. Co vám vyprávím, není smyšlené, to jsem zažil. Jistě, člověk se musí vzdát všeho, i strachu ze smrti.

Jak ve druhém vidět Boha? Bůh je slovo, je to Princip života. Děje se to postupně, jak v sobě odstraňujeme vrstvy. Objevil jsem dosud v sobě na 1200 schémat, která jsem všechna netransformoval a tato práce si vyžádala 8 až 10 let. Nemá smyslu učinit z toho systém, něco násilného, tvrdého a drsného. Měla by to být hra, měli byste si hrát a jak budete postupně tyto věci v sobě chápat, prohloubí se i vaše láska ke všem. Stále bude přibývat soucitu na úkor odporu. Protože, jak to vidím, odpor znamená odraz události od vyprahlé části ega, které ji nemůže vstřebat. Například hodím-li míčem proti stěně, vrátí se mi. Proč? Protože zeď má stejný kmitočet jako míč, nemůže ho pojmout do sebe, chybí tu láska, takže odráží míč zpátky ke mně. Takže vystřelujeme a říkáme: „On je toho příčinou, že jsem přišel o snoubenku“ nebo „kvůli němu jsem pozbyl zaměstnání“, či „urazil mě“. Vždy mluvíme o tobě či o něm, ale nikdy o nás samých. Jedná se o úvahu, kterou není snadné dobře uchopit, protože toto všechno naší vnitřní ctižádosti moc nelichotí.

Existuje výrok El Moryi, který mám velmi rád a který jsem si svého času napsal nad postel, abych si ho vštípil do hlavy, protože nebyl běžný a mé srdce nebylo otevřené: „Co ze sebe nemám rád u druhých?“ Co na mně se mi nelíbí v tom, co někdo jiný vyjadřuje? Z toho je třeba vyjít a začne se otevírat srdce a pochopíme, že veškeré chování všech kolem nás, či dokonce situace a události, jako je havárie automobilu, při níž si zlomíme nohu, či když nám shoří dům nebo podobné věci, všechny tyto události se pak stanou dárky – tak jako nemoc. (El Morya od Leily Cheilabi – vydav. CLEDAM.)

Pohleďte na dítě, na docela malé dítě, které ještě nezformovala škola ani mravnost a sociální chování, jež se nyní povinně v našem systému uplatňuje. Postaví se na odpor. Má-li chuť se hněvat, rozhněvá se a za dvě minuty přijde a dá ti pusu, vše je zapomenuto. Jestli ho donutíme k nějakému mravnímu postoji: „Nesmíš se rozčilovat před tetou, protože od ní čekáme dědictví, člověk nikdy neví,“ takové dítě potlačí svou reakci. A v tu chvíli se začne tvořit emocionální nádor a tento nádor později ovlivní jeho chování, jeho rozhodování v oblasti lásky a možná začne koktat ... Všichni jsme to zažili, zvláště starší lidé. Bylo třeba jednat mravně a správně v oblasti dobra a zla. Ale nyní přecházíme z tohoto vědomí dobra a zla k vědomí Stromu Života.

Ve vědomí Stromu Života se člověk učí řídit tyto reakce. Nelze-li je ovládat, pak je zbývá přijmout a smířit se s nimi. Člověk může zareagovat rozhněváním se, ale má se snažit nepromítat to na druhé. Po odeznění reakce je dobré uvědomit si, co v nás tak reagovalo, abychom se znovu nedostali do téže situace.

Uvedu teď případ mého otce, protože mluvit o sobě je často ta nejsprávnější věc. Můj otec je velmi citlivý člověk, vnímá energie, ale je tvrdý na úrovni hlavy. Nikdy jsem nespatřil v jeho oku slzu. Je skutečným stoikem. Ale v podstatě je jak dítě, jak zranitelné dítě. Byl vězněn v koncentračním táboře. V desíti letech přišel o matku – vidíte, jaké měl mládí, s nedbalým otcem a dvěma staršími bratry, jimž prával jejich spodní prádlo. Třebaže byl školákem, prával a žehlíval. Mnozí z té generace takovou situaci za válek poznali. Je to člověk, který postupně jak jsem pokračoval ve svém vývoji, ve svém vnitřním odkódovávání, četl jako já knihy, jako jsou Rozhovory s andělem. Je tedy otevřený, i když ví, že se nezmění, protože je příliš starý. Sám říká, že to bude v dalším životě. Ale v březnu 1993 drsně upadl do kómatu, na tři týdny. V něm pak podnikl astrální výlety, toulal se po hvězdách a přišel mě navštívit tam, kde jsem pracoval. Když opět přišel k vědomí, byl 4 měsíce v nemocnici a po návratu docela pozbyl svůj stoicismus. Byl mnohem dětštější, přirozenější a mnohem více se vyjadřoval v citové oblasti, což dříve v důsledku výchovy odmítal. Zkrátka chtělo to tuhle zkušenost, aby se v něm rozbilo to, v čem byl jako zabetonovaný.

Jsou to dary. Někdy se jedná o automobilovou nehodu, která s námi zatřese, i když nedojde ke zranění. Každopádně něco se zlomí. Jednoho dne mi sekačka na trávu přejela přes levou nohu a oholila mi polovinu palce u nohy. Způsobilo to změnu toku energií v mých prvních třech čakrách, a to proto, že jsem sám nebyl schopen ji provést, i když jsem to věděl a přijal. Ale tehdy ještě neexistovala diamantová voda. Jejím účelem je přeměňovat energie, především v těle, aby mohlo dojít k přeměně v rovině éterické, astrální, mentální a kauzální. Zatímco s technikami typu kinesioterapie, reiki atd. se provádí obrácená práce, i to je dobré. Provádět někdy obojí je úžasné. Ale bývá to při přeměně na úrovni těla, kdy se dostavuje zasvěcovací zkouška utrpením. Všichni zasvěcení, kteří prožili velmi tvrdé asketické zkoušky, je podstoupili, aby změnili tělo.

Ale změní-li se nejprve tělo, i když jen trochu, necelé, i při užívání diamantové vody bývá člověk povinen navzdory všemu přijmout políček, existují-li u něho velmi stará schémata, protože jsou příliš zkamenělá. Ale zkouška bývá jemnější. Mám to odpozorováno. Nyní, po 15 měsících existence diamantové vody, trpím svými vnitřními přeměnami mnohem méně než předtím.

Uvedu nějaký příklad, a budete-li mít nějaké dotazy, neváhejte, protože vy a vaše dotazy rozhodujete o tom, o čem budu povídat. Promluvme si o jedné paní, která měla despotického otce a ústupnou matku. Kdysi k tomu docházelo často, dnes už naštěstí mnohem vzácněji. Jako sedmiměsíční dítě už měla téměř všechna schémata. Je třeba vědět, že dokonce i to, co se neprojevuje u jednoho z rodičů, se stejně nachází v podvědomí dítěte. Příklad: jednoho dne, asi před 7 či 8 lety, mě přišla navštívit jedna paní a řekla mi: „Hleďte, mám problém. Žila jsem s mužem, který byl o 20 let starší než já. Byl milý, dobře jsme si rozuměli, ale během 2 až 3 roků jsem ho nemohla sexuálně snést. Když se mě dotknul, bylo mi na zvracení a byla jsem nucena žít v odděleném pokoji. Nicméně měla jsem ho ráda, byl laskavý, ale nemohla jsem ho už snést, byl povrchní. Po dvou letech, když se to nelepšilo, jsme nakonec od sebe odešli. Znovu jsem se zamilovala do muže o 20 let staršího a po dvou letech se opakovalo totéž.“

Tenkrát jsem jí řekl: „Tvůj otec tě zneužil, když jsi byla malá“. Odpověděla: ne, to není možné, můj otec je dobrý katolík, je mimořádně mravný, nedotknul se mě, za to ti ručím.“ Řekl jsem: „Tak měl chuť to udělat“. Moc mi nevěřila, ale viděl jsem, že má pochybnosti. Navrhl jsem jí: „Chceš-li, natáhni se, půl hodinky budu nad tebou držet ruce. Uspíším proces a do týdne uvidíš, přihodí se něco, co to buď potvrdí nebo vyvrátí“. Jako z udělání za sedm dní šla na návštěvu ke svým starým rodičům. Byli tenkrát už velmi staří. Když od nich odcházela, její otec ji doprovodil ke vchodu, přitiskl ji ke zdi a políbil ji na ústa. A řekl jí: „Milá, promiň, bylo to nad moje síly, nedokázal jsem to přemoci, hlavně to neříkej mamince“. Zatelefonovala mi a řekla: „Měl jsi pravdu, když se ze mě stalo pěkné děvče, kolem 16, 17 roků, snil o mně, ale protože byl příliš stydlivý, nepřešel k tělesnému aktu.“ Tím lépe, ale už myšlenky touhy, emoce a snad představa masturbace, kterou mohl promítnout do obrazu své dcery, zakotvily v její auře a automaticky přitahovaly muže starší, než byla ona. Ale pak za nějakou dobu, kdy schéma otcovy touhy (které dcera už měla v sobě, jinak by otec o ní nefantazíroval, takže ho přitahovala) se nasytilo, korouhvička se otočí jinam a dojde ke vzbouření se proti libida žádostivému starci. Odtud pramení ten vnější odpor. Pochopila to. Ale pokud by to nepochopila, stále by přitahovala tento typ mužů, možná až do 45 či 50 let, a pak by přitahovala mladé a vůči nim vyjadřovala toto libidní schéma. Nemá to konce. Je to zkrápěný kropicí vůz. Přitáhla by později mladého muže, který by zase byl předmětem představ ze strany své matky.

Jak tento pekelný mechanismus zastavit? Tím, že to jako skutečnost přijmete, tak jak to učinila ona poté, co se o tom vnitřně přesvědčila. A především neodsoudila svého otce. Ale kdyby byl přešel k činu, bylo by to pro ni mnohem nesnadnější neodpudit ho. Jde zde o odpuštění. Pravé odpuštění spočívá v tom, že jsme schopni nechovat žádnou zášť či odpor, opustit pojetí dobra a zla. Pravým odpuštěním je, když dívka, která byla zhanobena nebo znásilněna je schopná říci: „Naštěstí mi můj otec tohle ukázal, jinak bych se při inkarnačním zapomnění nikdy nedověděla, že v sobě nosím muže násilníka, který miloval mladé, byl pedofil a pod. Obě tyto části, násilníka a oběti násilí, jež v sobě nosím, nyní chápu, přijímám, protože on mi je ukázal a je to dar nebes.“ Když z tohoto vycházíme, člověk, který takto jedná, se pak stává prorokem toho, co nosíme v sobě. Pak se otevře srdce a nastává buněčná proměna. Zde zasahuje odprogramování s pomocí diamantové vody, která proces urychluje a během zhruba 7 týdnů může být odstraněna tlustá vrstva. Zatím co normálně, bez použití diamantové vody, ten proces stejně proběhne, ale trvá mnohem déle, a to podle věku člověka, množství schémat a jejich zastaralosti.

Vidíte tedy co vás může potkat. Uvedu příklad: jedna dvojice, jako lidé, kteří už ušli kus duchovní cesty, si koupili dům, a když se do něho nastěhovali, za pár dnů zjistili, že byli podvedeni. Dům měl velmi vážné závady. Tak, jak zákon umožňuje, zrušili koupi, vrátili se do svého starého domku a prodejce si musel logicky dům znovu vzít a vrátit peníze. Ale právě zde se zrodil problém. Peníze nevrátil. Nastaly právní podrazy a další věci, vypadalo to dokonce na černou magii, takže ještě po pěti letech ona dvojice marně čekala na peníze. Věc byla stále u soudu a nedařilo se ji dostat dále. Pořádali jsme seminář, jako tento dnes, a ti lidé přede všemi vyprávěli, co se jim přihodilo. Zeptal jsem se manžela: „Co v těch lidech vidíš?“ Odpověděl mi: „Vidím v nich zloděje, lháře, prohnané podvodníky, ...“ Vyjmenoval toho spoustu, samá negativa. Pak jsem se zeptal manželky: „A ty, co za tím vidíš?“ Odpověděla mi: „Já v tom vidím především černou magii, kterou provádějí, aby ovlivnili soudce, věc zdržovali a nemuseli nám vrátit naše peníze“. Na to jsem jí řekl: „Co jste v těch bytostech viděli, to je součástí vás. Představte si, že byste nyní zemřeli. Zde. Budete mít, dejme tomu, srdeční záchvat. Oba dva. A srovnejte si svůj duchovní program s tím, co se vám přihodilo. Pomyslete, jak vám bude nemilé, když si řeknete: „Pět roků nám tito lidé ukazují, co v sobě nosíme a my jsme se toho v tomto životě nezbavili. Budeme to muset podstoupit znovu“. Ano, budeme se muset převtělit, abychom v kadlubu reinkarnace pochopili, přijali a napravili tyto věci, protože duše, která se nachází mezi dvěma zrozeními, nemůže napravit nic. Je na dovolené, jako mezi jedním a druhým školním rokem, a tam se nic nezmění. Člověk odpočívá, připravuje se na další věci, ale nepostupuje. Jistě, to neplatí pro duše, které se „realizovaly“.

Nuže, co se přihodilo pak. Přemýšleli nad tím, co jsem jim pověděl a řekli si, že ti lidé jim opravdu ukazovali něco z nich. Ještě toho večera jakoby se něco v jejich srdcích zlomilo. Byli schopni dojít dokonce až k přijetí, možná proto, že tu existovala skupinová energie, která byla velice silná. Poznali, že v sobě nosí všechny tyto energie klamu a černé magie. Přijali to a rozhodli se mít rádi ony osoby, které byly tak dokonalé, že jim to všechno ukázaly. V pondělí po ránu mi zavolal on a řekl mi: Víš, co se přihodilo? Můj advokát mi včera zavolal – v neděli! –, aby mi oznámil, že odpůrci byli v bance požádat o půjčku, aby nám mohli zaplatit.“ Ano, jen zřídka se takové věcí odblokují během jednoho dne. A kolikrát slyším lidi říkat: Můj šéf v práci mě sužuje už 4 roky, nervově jsem se z toho hroutil, pochopil jsem, že jde o zrcadlo, které je mi nastaveno. Začal jsem pracovat na odbourání toho a do dvou měsíců se z něho stal báječný člověk.“ Jestliže určitá osoba musí ještě v profesionálním ohledu pokračovat ve svém rozvíjení, bývá přesunuta do jiné kanceláře, aby měla dalšího pronásledovatele, který jí ukáže další věci. Je to boží obtěžovatel. Ujišťuji vás, že je to magické. Je to klíč. Je to klíč ke všem vašim životním problémům. Ale záleží na vás, abyste ho vstrčili do zámku. Často nejsem sto, s ním otočit. Diamantová voda je jako kapka oleje. Je třeba také nalézt dobrý zámek. Každé schéma má svůj zámek. Nejtěžší u těchto schémat je pojmenovat je a vložit do nich úmysl, aby se objasnila. A to nebývá zřejmé. Někdy jsou zapotřebí celé týdny, než člověk něco pochopí. Ale když jste pochopili, zapište si to do svých záznamů, přijměte to a zařaďte mezi odkódované.

Je-li nějaké schéma velmi hluboké a zkamenělé, přístup k němu probourá jako akupunktura emocionální šok. Ale pochopíte-li předtím tento záznam, přijmete ho a vyřadíte z programu, nebudete potřebovat žádné šoky.

Dotaz: Jak poznám, že věc je odprogramovaná?

Poznáte to na těch, kteří jsou kolem vás. Jednoho dne, před 3 či 4 roky, mě navštívil jeden člověk a řekl mi: „Dávej si pozor, existuje asi tucet lidí, kteří chtějí na tebe podat stížnost. A s ohledem na tvou pozici a na tažení proti tak zvaným sektám příliš riskuješ, protože oni jsou na tebe opravdu rozezleni“. Poděkoval jsem a ještě toho večera – to ještě neexistovala diamantová voda – jsem požádal svého rádce: „Dej mi poznat, co mně ukazuje tato hrozba, která mě má zasáhnout“. V noci jsem měl sen. Byl mi ukázán stůl, kolem něho byli staří pacienti, které jsem léčil a byl tam také policejní komisař. Zkrátka byly tam všechny osoby, které vlastně představovaly schéma ve mně. Tedy schéma oběti, schémata policisty, který kontroluje schémata osob, jež se chtějí pomstít atd. Pochopil jsem tedy, že jsem tyto hrozby přitahoval, protože jsem je nosil v sobě.. Odprogramoval jsem je diamantovou vodou, kterou jsem potom už měl, byla tehdy ještě méně účinná, ale fungovala dobře. O šest týdnů později jsem znovu spatřil onoho přítele a řekl mi: „Víš, už se nemusíš ničeho obávat, nechali to být, už s tím nic nebudou dělat.“

Ze všeho jsem pochopil, že jsou to naše podvědomé vzpomínky, co nás zasáhne.

Pokud už to neživí, je to pasé. To je jak Ježíšovo přirovnání s třískou a trámem. Ježíš prohlásil, že vidíme-li třísku v oku bližního, že máme ve svém trám. Všimli jste si, že obojí je ze stejného materiálu? Nuže, co vidíme, že škodí druhému, škodí i nám. A obvykle to, co máme ve svém, je závažnější, než to, co vidíme v oku bližního. A také zde riskujeme, že budeme překvapeni, protože nám budou ukázány věci, které nám ani nepřijdou na mysl.

Vraťme se k ženě, která měla diktátorského otce a podřízenou matku. Jestliže tato osoba v důsledku vývoje své duše musela toto podstoupit jako svůj duchovní program a trpěla diktaturou, kterou její otec citýroval její matku a ji samu, nutně se to objeví v jejím podvědomí. Až bude mít 16 či 17 let, zamiluje se do chlapce s ženskou duší, který bude vyjadřovat podřízenost, jež bude vládnout jeho podvědomí. Bude to chlapec něžný, s ženskou duší a stále jí bude říkat: „Dobrá, moje drahá, máš pravdu ...“. Nějakou dobu to funguje, protože ji to utěšuje poté, co předtím zažila, ale po nějaké době vyvanou energie diktátorského otce, z ní se stane diktátorská žena a chlapec bude mít před sebou svou matku. Jakmile pominou chvíle pocitově sexuální euforie, vyplují na povrch schémata a v tu chvíli je potřeba budovat vztah. Může se začít rodit pravá láska. Čím více tato láska roste, tím méně je zde přitažlivosti, a tedy i méně odpudivosti. Protože ta přitažlivost to není láska, ale je potřeba ji prožít. A právě zde je místo pro odprogramování těchto vzpomínek, začněte přecházet k lásce srdcem, abyste sňali závoj, do něhož se vztahy halí. To platí i pro hierarchický vztah, v kanceláři i jinde. Ten mění veškeré chování druhých.

Jestliže se tedy stane z této ženy megera a její „polovička“ se podřídí, on bude mít bázeň ze své matky a bude si hledat milenku, která bude mladší a bude hrát roli dcery. Tak může uniknout dominantní roli své ženy. Chápete? Jeho manželka bude mít až po krk člověka, kterého je potřeba balit do plenek, zamiluje se do chlapáka a bude hrát roli své podřízené matky. Vidíte ten cirkus? Hrajeme tyto scény po celá pokolení a kvůli tomu vlastně nejsme svobodní. Jsme jako klonovaní, jako naprogramovaní počítačem! Ale je-li duše dostatečně rozvinutá, položí si otázku: „Proč mě ta tvá podrobenost tak rozčiluje? Proč se nechopíš své odpovědnosti?“ A duše odpoví: „Aha, ty vyjadřuješ opak toho, co dělal můj otec. To znamená, že v mém podvědomí jsou energie diktátorského otce. Nuže, já vyléčím diktátorského otce v sobě. Když jsem žila životem muže, měla jsem diktátorské sklony a jinak sklony podřízenosti. Je tedy třeba, abych odprogramovala dvě věci“. A od té chvíle, kdy tato žena začne s odbouráváním kódů, muž, který se probouzí trochu později, nutně začne pozměňovat své chování, i když se mu o tom nechce mluvit. Jestliže ona ví, že on má ve 45 letech dvacetiletou milenku, která vládne, on toho vztahu zanechá.

Jednou jsem tohle sdělil ženatému muži, který přistihl svou ženu v posteli s jiným, a cítil se tím psychicky zdeptaný. Nerozvedl se, protože ona ho poprosila, aby to nedělal. Hned na to se jeho syn dal na drogy a on sám měl velké problémy s žaludkem. Tehdy jsem mu řekl: „Kdybyste byl prodavačem zeleniny a měl zákazníka, který by najednou zašel koupit si čerstvý salát do sousedního obchodu, šel byste ho zničit, šel byste mu nafackovat? Především byste se postaral o to, aby váš salát byl čerstvý, zda je za rozumnou cenu a jestli se dokážete usmát. Už jste se zamyslel nad tím, proč vaše žena šla jinam? Běžte se jí zeptat. Běžte si s ní promluvit a jestli ji opravdu milujete a vaše žena byla jinde šťastnější, měl byste být spokojen, protože láska si přeje, aby ten druhý byl šťastný.“ Snadno se to říká, ale v praxi k tomu dojde, když už neexistuje správná vazba mezi plusovou a mínusovou polaritou, když jako je tomu u magnetu stejné póly se odpuzují a protivné přitahují. Lidské manželství má tuhle povahu. Ale je potřeba ho žít. Je potřeba leccos přejít, je to škola, kde se člověk proměňuje, kde sebe překračuje a začíná si rozumět. Ale vězte, že nikdy ani život ani Bůh nechtěli, abyste byli po celý život vázaní na jednoho muže či jednu ženu. To je lidská záležitost. Protože, a to na štěstí, jediný druh nemůže být nikdy zrcadlem všech schémat, která v sobě nosíte, jinak byste spolu bojovali, vztah by byl příliš spletitý.

Všechno se to na papíře zdá jednoduché. Ujišťuji vás, že až přijdete domů, nebude to jednoduché. Pokusme se uvést si příklady. Bylo by dobré, kdybyste mi dávali otázky na situace, na věci, které vás zajímají, ale i na diamantovou vodu, pokud někdo nebyl na přednášce.

Existuje jedna osoba, která má ve své duši silné mediumní nadání, mimořádné, ale pokaždé, když si dá na tělo diamantovou vodu nebo se jí napije, zažívá věci, které se v ní pohybují, světlo, které k ní přichází a září. Přeje si vědět, jak tohle zrušit. Žije v obavách, protože tyto jevy neovládá.

Kdyby se mi něco takové stalo, učinil bych toto. Řekl bych si: „Jsem si jistý, že mě potkávají tyto mimořádné věci, ale já je neovládám a mám z nich strach?“ Pak bych vložil do diamantové vody úmysl: „Proč mám bázeň ze všech těchto neznámých věcí, které se mi přiházejí a jež jsou energetické? Odkud je tento strach?“ A vypil bych svůj pohárek vody. Je dobré udělat to navečer, tak se může dostavit sen a něco mi povědět. Je velmi pravděpodobné, že v dávných dobách mnozí z nás tyto schopnosti neměli, tím spíše, že jsme nechodili do školy, nebyli jsme vzdělaní, čili vyvíjeli jsme se spíše intuitivně. Tak existovala mnoho medií a léčitelů, které tehdejší církve nazývaly pohany. Pohané byli většinou osoby mimořádné, protože rozvinuly nadání pro intuici, spojení s matkou zemí, s přírodou, s bylinami, s měsícem, se zahradou, s elfy, přírodními duchy, s anděly atd. Ale v jisté době byly tyto osoby ve značném počtu upalovány jakožto „čarodějové“.

Stačí, abys to prožil, protože v okamžiku, kdy vzpomínka na mediumitu se vrátí, je s ní současně spojen strach, který ji provází. Strach, že člověk bude vyzrazen, že bude pronásledován, že mu bude zle a bude trpět. Nebo strach, že se staneš předmětem posměchu – např. jestliže jsi to prožil jako člen nějaké aristokratické, velmi okázalé rodiny, kdes býval předmětem posměchu od pozvaných hostí. Může to být něco takového. Jestliže se zeptáš diamantové vody, dostaneš odpověď ve snu, nebo ti ji přinese pošťák, nebo ti ji sdělí pekař, tvůj syn či tvůj kamarád nebo tvá sestra, jež ti povypráví nějakou historku a v ní bude klíč ke tvému problému. Právě tohle bývá těžké postihnout.

Uvedu vám příklad. Asi před čtyřmi měsíci mě volá jedna paní a ptá se: „Joeli, můžeš mi vysvětlit, co se děje?“ A vypráví mi, že její kočka vyskočila na nějakou skříň v její kanceláři, shodila při tom žebřík, který při pádu rozbil kamennou bystu. Ta jí spadla na pravou nohu a způsobila jí vážné zranění. Pravá strana znamená spíše mužskou část duše. Takže kocour rozbil bystu muže. Kočka ve snech představuje ženskou smyslově smyslnou stránku, i u muže. Ptám se jí: „Nemáš náhodou smyslově smyslnou stránku, která má sklon zničit muže? Nejsi tak trochu jako v jezdeckých botech a s bičíkem?“ A ona mi odpoví: „Je to zvláštní, na co se mne ptáš, protože před pár měsíci jsme šli s přáteli na maškarní ples a já jsem se takto oblékla.“ Tak jsem ji poradil, aby tyto energie odbourala. Jsou to energie ženy, která trápí muže, která si s ním hraje jako kočka s myší a zároveň způsobují, že muž se sebou nechá nakládat jak s koberečkem, aniž by vzbuzoval v příliš smyslové a smyslné ženě úctu. Kočka obvykle tohle symbolizuje, i ve snech.

Zdá-li se ženě o zlé kočce, která jí skočí do obličeje, a jestli toto schéma narůstá a po letech se tu z kočky stává leopard nebo panter, jde často o ženu, která odmítla a nechce se přiznat k divokým pudům, které v sobě nosí a které je právě naprosto nutné přiznat a milovat dříve, než lze sexualitu překročit. Byli jsme naprogramováni odmítat tento pud, protože byl považován za hřích, což často bývá problémem. Žena, která má sen podobného druhu, ho má proto, že má tento blok. Ostatně, často cítí hrůzu nebo vztek, když spatří sexy ženu. Reaguje tak proto, že takovou ženu má v sobě, ve své nevyjádřené části. Víte, že když se mluví o plus a mínus, jde o opačné krajnosti. Čili čím více někdo velmi silně vyjadřuje něco potlačeného, tím spíše v sobě má opak – a když se to obrátí, obvykle jde o násilnost. Např. u podřízeného muže, o němž jsme mluvili, za kterým se skrývá jeho diktátor, je-li příliš silný, jednoho dne, když se dvojice rozejde, u soudu z tohoto muže diktátor vystoupí a vyhlásí ženě nemilosrdnou válku. Tak to funguje.

Rád bych promluvil i k problematice peněz, protože jsem tím prošel a teprve po mnoha letech jsem pochopil, proč jsem se ocitnul bez haléře. Pochopil jsem, že v mnoha svých předchozích životech jsem žil jako aristokrat, jako Pan Kníže či jako Madam Ta a Ta, a že jsem byl tehdy zaměřen na společenský image a na osobní bohatství a pohrdal prostými pracovníky a služebníky, jen abych se obohatil. V důsledku toho se v tomto životě projevuje onen záznam sluhů, chudobných, lidí podřízených otrockému systému a tak k sobě přitahuji finanční nedostatek. Dokonce i u někoho, jehož zaměstnání mu poskytuje řádnou obživu, prochází-li duchovním vývojem, se tento záznam jednoho dne objeví a on zůstane bez prostředků. Pozbude práci, svůj dům, a ocitne se ve zkoušce nedostatku, která je nutná. Ale pochopí-li to na začátku zkoušky nebo ještě než se dostaví, může se všemu vyhnout a film na své obrazovce může změnit. Proto Vám říkám, máte-li problémy s penězi, vraťte se ke svým paměťovým záznamům, protože vím, že v současném životě ty věci nejsou někdy zřejmé. Jak poznáte, že jde o tuto věc? Rozhlédněte se kolem sebe, jaké osoby jste k sobě přitáhli. Pokud jste přitáhli k sobě osoby docela zámožné nebo zcela nemajetné, které mají dost zvláštní manýry, nepřirozené a příliš ceremoniální, můžete si být jisti, že v sobě máte tyto paměťové záznamy. Můžete je tedy dát ke zrušení třeba se slovy: „Mým úmyslem je, aby se všechny tyto aristokratické energie, založené na image, snobismu atd. zjednodušily a zopravdověly, ať zároveň uznají skutečnou vnitřní vládu, opravdovou vnitřní ušlechtilost, která nemá nic společného s onou domnělou a klamnou, založenou na jmému, na image a na bohatství.“ Je dobré to umět.

Odpověď na otázku:

Úmysl vyslovujeme před pohárkem, nikoliv pro sklenici. Neexistují žádné metody, je potřeba jednat spontánně. A není třeba ani mít tuny úmyslů, jinak člověk propadne jakési umanutosti. S ohledem na uvedenou citaci, úmyslem může být přeměnit onen paměťový záznam a učinit ho více kristovským, vložit do něj více lásky, více spolupodílení se či něčeho podobného. Ale každopádně, pokud zůstaneme u našeho dualistického slovníku, dokonce i tento úmysl je nakonec klamný. Neexistuje jazyk, který by nebyl dualistický. Takový jazyk není a nemusíš se tím trápit, protože ve skutečnosti úmysly nevycházejí z hlavy, nýbrž z plexu solaris, v podobě zářivé energie a tyto energie jsou v každém případě správné, i když je neformuluješ duchovními slovy či to, co říkáš, není docela správně zaměřeno.

Ve skutečnosti jsem postřehl tři etapy. Především je tu připuštění. To se provádí hlavou: připouštím, že tato osoba či tato smutná záležitost, která se mě dotýká, je něco, co jsem vyprovokoval. Že tato osoba je částí mne. Jde o záležitost mentální, ale je to už jakási zkouška pokory, že jsme totiž odložili hrdost, pýchu. Ano, souhlasí, to co se mi ukazuje není hrůza, ale mám to v sobě, je to kazeta, video, které mám v sobě. Snažím se nevyslovit žádné odsouzení. Není to ani dobré ani zlé. Jsem si jistý, že všechny formy zběsilosti, které teď na lidstvu pozorujeme, má v sobě každý z nás, alespoň v jedné buňce. Kdybychom je měli v 10 miliardách buněk, přešlo by se k činu, jak to dělají oni, protože motor by byl příliš silný. Vidíte, že tedy nelze odsuzovat nic. Všechno je správné.

Pak je potřeba snažit se o přijetí. To se provádí srdcem. Bohužel, srdci se nedá poručit, je třeba, aby k tomu přišlo samo. Tato etapa může někdy trvat tři týdny, měsíc, dva měsíce, šest měsíců, protože je tu hněv, odpor, zášť a nedaří se odpustit. I když víme, že je tomu tak, že tato osoba je součástí nás, chovala se k nám po 25 let tak zle, že jí nemůžeme odpustit. V tu chvíli je třeba jednoduše přiznat reakci. Přechod reakce probíhá tam, mezi hlavou a srdcem. Náhradou, je-li v onom přechodu velmi silná zášť, veliká jizva, lze do diamantové vody vložit úmysl, aby se dostavilo přijetí, abychom uměli milovat osobu, která nám způsobovala trápení po 20 či 30 let.

Platí to především o tatínkovi a mamince, protože více či méně všichni jim můžeme něco vyčítat. Obvykle je zde postup mnohem pomalejší. Když se dospěje k přijetí, objevuje se někdy to, co nazývám citem srdce. Totiž plné uvědomění si, že tyto bytosti – maminka, tatínek a další – kteří k nám, když jsme byli dětmi, byli poněkud tvrdí, přišli na svět také s rancem paměťových záznamů, byli vychováni v systému, který byl uzavřenější než stávající, a dělali, co mohli. Dali nám vše, co nám dát mohli, i když to bylo velmi málo. I když nás pohlavkovali nebo k nám byli skoupí, či bezcitní a neměli pro nás dobré slovo. Nebyli toho schopni v důsledku paměťových záznamů, které v sobě nesli. Na jejich místě bychom se zachovali stejně. V tu chvíli reakce začne odeznívat. Začneme chápat, že my sami jsme si tyto rodiče vybrali, především abychom nezapomněli to, co máme pochopit v tomto životě, abychom to ozdravili a změnili. Je v tom jistá srdeční emoce, cit lásky a když se vám to přihodí, povšimnete si, že poprvé vidíte své rodiče jako nové a už nebudou tím, čím byli. Dojde zde k mnohem větší komunikaci, k opravdovosti. A ty vám ukážou v jejich životě věci, které oni vám nikdy neřekli. Budou kamarádštější.

Teprve pak můžete do diamantové vody vkládat úmysl změnit paměťový záznam, prosvětlit ho, aby byl jak křišťál – vlastními slovy –, abyste se zbavili starých obav, nějaké jizvy, dávného trápení, které ve vás vězí, abyste se zbavili od utrpení, které vám už nepatří. V tom je pro vás velká práce. Diamantová voda za vás nevykonává práci, tu vykonáváte vy. Avšak diamantová voda, která vidí všechnu lásku, kterou k sobě a ke svým částem chováte, automaticky zasáhne na buněčné úrovni a tak to, co byste dělali deset let, proběhne za rok. V tom je ten rozdíl. Ale i ten, kdo se touto cestou ubírá a nemá diamantovou vodu, dosáhne výsledku. Nepovažujte diamantovou vodu za zázračný všelék. Ona jen urychluje vaši práci.

Jestli někdo nepoznal své rodiče a žil v sirotčinci nebo v nějaké adoptivní rodině, znamená to, že si lidi ze sirotčince nebo z oné rodiny vybral jako připomínající zrcadlo, ale v oblasti jiné genetiky. Zde je často jistá jemnůstka. Vidíme rodiny, zvláště u adoptivních dětí, že se jedinec někde narodil a ihned dostal jiného otce, než svého, který mu nastavil docela jiná zrcadla. Jsou případy, kdy adoptivní otec není moc rozvinutý a vybrala si ho duše pokročilá, která má projít hlubší cestou a má si připamatovat záznamy, které mu tento adoptivní rodič připomene. O své genetice nechce nic vědět, protože v tomto případě by se jí stejně nepodařilo ji přeměnit, nakolik tyto paměťové záznamy by byly příliš hluboce zasuté v inkarnačním těle adoptivního otce. Vybere si genetiku otce pokročilejšího, ale navzdory tomu přijme paměťový záznam méně vyvinutého otce, který mu má připomenout, co má ozdravit a protože nemá jeho genetiku, snadněji se mu to povede.

Adoptivní děti vyhledají svého pravého otce a pravou matku, a tam člověk pochopí, tím spíše, že to odpovídá kultu otce a matky, že jde o uchvácení Božího otcovství a mateřství matky země. Vzpomeňte, že Ježíš řekl: Nenazývejte nikoho na zemi svým otcem, protože jen jeden je váš Otec. Je pravda, že dospělí, když zplozují a rodí lidské tělo, konají akt lásky a přijetí, protože mít doma po 20 let dítě je velká práce, je potřeba se jím zabývat a někdy i potom. Rodiče však nemají právo dítě vlastnit, ani právo něco mu vnucovat a rovněž ani právo na autoritu. Musí mu prostě poskytnout základní potřeby, aby se dobře zakořenilo a ponechat ho se svým životem nakládat, jak chce. Poradit a napovědět mu v tom, na co se ptá. To je vše. Bude-li jednoho dne chtít odejít a neukázat se po 40 roků, neměly by s tím být problémy, žádná připoutanost, ani vlastnění. Ale protože jsme vychováváni v kmenové doktríně, jako savci, jsou tu ještě problémy a syn chce často vyhledat své biologické rodiče, aby viděl, jací jsou. Ale když je nalezne, nefunguje to, protože přijal schémata adoptivních rodičů. Právě na tom je vidět, že genetická vazba je základním terénem, ale to, co se počítá, jsou rostliny, které jsou na něm zasety a zasázeny.

Pokud jde o ta schémata, často si vzpomenu na podobenství o marnotratném synovi, které vyprávěl Ježíš. Jistě si na to podobenství vzpomenete, jak otec dá jednomu synovi peníze, který je použije řádně, poctivě a seriózně, zatím co druhý syn peníze vezme, vede nespořádaný život, oddává se potěšením, stane se nevázaným a všechno promrhá. Když už pak nemá kde bydlet, nemá nic, místo aby šel pracovat k někomu cizímu, vrátí se požádat o práci svého otce. Otec ho vidí přicházet, ve zbědovaném stavu – představuje schéma, které nosíte ve vědomí – a z lásky otevírá náruč, na nic se ho neptá, ani nevyzvídá, kde byl, jak s penězi naložil, na veškerou tu božskou energii, kterou promrhal a navíc mu dá připravit hostinu a oslaví to. V tomto případě jde o působení, které ve mně a v těch, kteří jsou kolem mne, rozvíjí ženskou stránku, soucit Božské Matky, která nebere v úvahu, co člověk udělal, nýbrž čím jako člověk je, jeho momentální záměr.

Momentálním záměrem v tomto schématu je návrat k Bohu. Předpokládejme, že máte v sobě schéma krádeže a že toto schéma se chce vrátit k Bohu, ale neví, jak to udělat. Co se stane? Bude tu zloděj, který přivábený vaším paměťovým záznamem vás přijde domů vykrást a tak Vám ukáže, že takovýto záznam si přeje návrat k Bohu. Ale dokud Vaše tělo, které ve skutečnosti je alchymickou zkumavkou kristovské proměny, určenou k přeměně tohoto záznamu, to nepřijme, čili neotevře mentální žaludek – neboli dokud to mysl nepřijme a srdce neuspořádá hostinu přijetí energie krádeže, kterou v sobě nosíme a kterou ten druhý nám ukázal –, automaticky se tento záznam nezmění a vy s ním zemřete a v dalším životě se dáte znovu okrást a tak dále. Kolotoč se točí dál, bez zastavení. Jedná se o něco, co by se dalo nazvat zemřít jak idiot. Jednáme jako robot, opakujeme stejné kolo. A teď si uvědomíte, že odbouráním těchto záznamů projdeme znovu tímto kolem, ale ve vyšší části spirály, která bude mnohem méně traumatizující. Jestliže odbouráte záznam krádeže, neboť teď se bavíme o něm, uvidíte, že do šesti či desíti měsíců se vám znovu předloží, ale už v méně silné podobě. Seberou vám rtěnku nebo nějakou drobnost, a pokaždé to bude ještě méně významné. Znovu to odbouráte, protože se jedná o paměťové záznamy, které se objevují vrstvu za vrstvou, jako při záplavách, jako bahno v řece, které se dostává až k hladině. Vybere se, pak další, které se nakupí, a tak dále ...

Až do dne, kdy se dostanete k ústřednímu jádru (mám na mysli to, co se v legendách nazývá strážcem prahu), kde se nachází ještě všechno, ale ve stavu zárodku. Tam se musí provést potom jiná práce, musí to být zlom, průlom ohněm, kosmickým ohněm a stoupáním kundalini. Pak jste se realizovali. Zhruba takhle to funguje. Ale nedaří-li se vám milovat, protože je to příliš těžké, vzpomenete si na podobenství o marnotratném synovi. Vzpomenete, že tento záznam vás pobízí k návratu. Co se tedy stane? Ve vašem podvědomí a ve vašem vědomí je jakási obrovská skládačka puzzle, v niž se nachází 1500, 2000 různých záznamů, velkých malých, dávných, nedávných. Pokaždé, když některý přijmete a přeměníte, jako byste nalezli část puzzle. Tak se začíná rýsovat krajina vaší osobnosti, což vám umožňuje stále lépe a celistvěji se poznávat. Toto větší, vzrůstající poznání vás samých vás vede k dokonalejšímu poznání druhých a tedy k tomu, že je ještě více milujete. Stane se tedy, že i druzí vás budou mít více rádi a jsouce milováni budete k sobě přitahovat více radosti, blahobytu, klidu, volnosti a jistoty, že jste pány svého života a že máte klíč k dynamickému počínání na plátně vašeho života v tom, že děláte proměny v nitru, aniž byste něco opravovali, vnucovali nebo napravovali zevně.

Z minulosti jsem opravoval všechno. Stává se mi to ještě nyní. Býval jsem profesorem. Tahle energie žáka a profesora je nyní přeměněna. Dnes, když vidím, že někdo udělal chybu, neřeknu mu nic, ponechám ho jednat, i když se spálí nebo si zláme nohu. Neřeknu nic, nechám to být a ptám se, proč k sobě přitahuji netaktnost druhých. Když pochopím, že takový člověk mi ukazuje mou netaktnost, ta jeho ustane. Neměnil jsem nic. Je třeba dospět víceméně k tomuhle, ale než k tomu člověk dojde, je nutné mít důvěru, protože nemotornému hrozí, že rozbije čínskou vázu, která má cenu 100.000 franků (15.000 Euro). Je třeba být divákem, vidět v druhém sebe. A takto v sobě zrušíte neblahé kódy. Všechny postavy, které vídáte ve snu, jsou částí vás. Nikdy se vám nezdá o druhých, protože duše nikdy nehovoří o nepřítomných.

Odpověď k otázce týkající se odkódování:

Schémata, která se nám předkládají ke zrušení, přicházejí jedno za druhým, ve zcela přesně stanoveném pořádku. Nedá se provést inventuru a odprogramovat všechno naráz, protože v tom případě bychom padli do léčky psychického turismu se snahou a ambicemi být nejčistšími a velmi rychle se realizovat. Zde se projevuje ještě ego, jeho touha udržet se při životě nebo stát se věrohodným a v každém případě být uznávaným. Schémata jsou tak trochu jako pyramida krabic fazolí v supermarketu. Nemůžeš vyndat krabici ze spodu, která je možná z doby, kdy jsi měl 18 měsíců. Pokud ji vezmeš, celá pyramida se zřítí a v tom případě tvůj nervový systém to nevydrží. Protože jsi matkou rodiny a máš svou odpovědnost, nemůžeš si to dovolit. Ke spodním krabicím se můžeš dostat jen tak, že odnímáš nejprve ty, které jsou nahoře, jednu po druhé. Tedy snímáš, co je na povrchu, aby ses dostal do středu. Kdo ti ukazuje tyto povrchové paměťové záznamy? Nuže, tvůj otec, tvoje děti. Ukazují ti příjemné i nepříjemné věci nebo věci, které nejsou ani takové ani makové, ale máš je vidět. Tvůj druh má jistě něco společného nejen se tvým adoptivním otcem, ale i se tvým biologickým otcem, proto je přitahována jedna i druhá tvář, jež spolu tvoří opačné póly každého paměťového záznamu. Můžeš do vody vložit velmi prostý úmysl, abys prošel tímto střetem, ale v tom případě diamantová voda spustí mechanismus přes tvou nejmladší nebo nejstarší dceru, nebo přes manžela či tvé přátele, kteří bydlí ve tvé blízkosti nebo i prostřednictvím snů, kde ti budou ukázány a vysvětleny věci, které je třeba očistit, než se dostaneš k jádru. Než se člověk propracuje z povrchu dovnitř, je potřeba v průběhu 6 měsíců vložit tak na 40 úmyslů.

Uvedeme si teď velmi prostý příklad. Předpokládejme, že nějaká osoba vloží do diamantové vody banální úmysl, vcelku hmotný. Tato osoba jde cestou, není nijak bohatá, žije s holčičkou a chtěla by se přestěhovat, protože bydlí v hlučné, špinavé čtvrti a platí drahý nájem. Chtěla by se přestěhovat na zvláštní místo, do přízemního domku ve městě, se zahradou – což není snadné – nechtěla by platit drahý nájem a být v dosahu dopravních prostředků, aby děvče mohlo jezdit do školy. Najít něco takového je obtížné. Zvláště v hlavním městě. Takže vloží do vody úmysl najít ubytování, které by bylo příhodné pro její vývoj a pro vývoj dcery. Co se stalo od chvíle, kdy úmysl do vody vložila, do momentu, kdy hledané nalezla? To se totiž stalo. Vzala v úvahu mnoho věcí, které jí byly ukázány jinými osobami, které zná, věci, které musela každodenně odkódovávat, a obden prodělávat nevědomé trauma ze stěhování, které zažila, když ještě byla malá a to prostřednictvím vyprávění jedné její sousedky. Pro tu sousedku bylo přestěhování nevědomým traumatem, ale ona si toho ani nepovšimla, protože byla ráda, že se v posledních letech mnohokrát stěhovala. Jedna část podvědomí však říkala: „mám strach, mám strach, mám strach“, a strach brání, aby se věc realizovala. To se konkretizuje na obrazovce každodennosti. Když vyslechla svou sousedku vyprávět, že se často stěhovala a že to její dceru nijak nevzalo a jestliže pochopila, že ta sousedka vlastně vyprávěla o ní, když přijde domů, položí si otázku, proč jí to sousedka vyprávěla. Je možné, aby sousedka vyprávěla historku, kterou jsem prožila jako dítě a kterou si právě proto nepamatuji? Zařadila to k odbourání a k tomu řadu dalších drobností a v důsledku toho našla ubytování s přiměřeným nájemným, v části města, která se podobala malé vesničce, se sociální výstavbou, ale velmi čistou, s malou zahrádkou a v blízkosti dopravních prostředků. To se stalo zhruba 2 měsíce poté, protože se nejednalo o sobecké přání, které sloužilo ke zlepšení vývojových podmínek pro její duši.

voda

Konec další části, laskavě přeložené opět panem Strakou, navazující zbytek bude příště následovat…